Poslední únorovou sobotu se sešlo na 80 běžců k otvíráku seriálu běhu do kopců v Praze a okolí, běhu na Čerčanský Chlum. Sluníčko krásně svítilo a nebe bylo jako vymalované. Tento závod jsem běžel v minulosti již jednou a tak jsem věděl zhruba co čeho jdu. Ovšem zatímco naposledy se běželo po relativně suchém povrchu, letos to byl regulérní boj ve sněhu.

Co si představit pod poetickým názvem? SMRT je nejnovější podnik partičky VIPrahlo, která pořádá MTBO závody. Tentokrát lehce přitvrdili a připravili zimní MTBO, aby toho nebylo málo, tak ještě noční. Jen pro připomenutí, počasí v Praze tou dobou bylo spíše na běžky. 30cm sněhu v souvislé vrstvě a teplota pod bodem mrazu.

První závod sezony 2010 se objevil již v Lednu. Původně jsem plánoval první závodní test kondice až v Únoru na pražské zimní 50, ta se ovšem z finančních důvodů nekoná, a tak nový závod přišel vhod. 3.1.2010 - Biřička u Hradce Králové - "bonusový" závod Cyklomaratontour, který se nezapočítává do hodnocení. V očekávání jsem se vydal za rozednění na cestu směrem na Hradec. Teplota kolem -5 stupňů, občasné sněžení, prostě ideál. Když zimní závod, tak na sněhu.

Zavírák sezony v bikově nejvýznamější vísce v Čechách je téměř povinnost pro každého cyklistu brázdícího brdský hřeben. Zkrácená varianta letních Trans Brd nabízí kromě náročných stoupání i hezké technické pasáže a svoje si najde každý, kdo se postaví na start. Z teamu Skisu jedu já a Lukáš.

První podzimní běžecký závod je vždy ve znamení lehké nejistoty, jak to po sezoně v sedle bude vypadat. VK je zřejmě největším krosovým podnikem v ČR. Letos bylo v cíli na hlavní trase klasifikováno 1707 závodníků.

Tradiční šrot po louce na necelých 10km v osmi okruzích. Pokud by se jezdil XC sprint, vypadalo by to asi nějak podobně. V postartovní rovince vyletí tepy nad ANP a tam v podstatě zůstanou než se poblijete vedle tratě, nebo upadnete v cíli do bezvědomí.

Největší a dost možná z teréního hlediska nejlehčí bikový závod sezony pod taktovkou televize Nova se jel 10.10. z Josefova Dolu v jizerských horách. Na 62km dlouhou trať se vydalo bez pár kusů 3000 závodníků. Malými kapkami v tomto moři byli i závodníci Skisu Blacky a Lukáš.

Poslední závod Kola pro život se konal v Odrách. Nechyběla proslulá Mlýnice, spousty diváků, tradiční meganávštěvnost závodníků, ale také téměř celá česká elita! Na startu se objevil i Pavel Padrnos, nebo Radim Kořínek. Počasí bylo pěkné a část našeho týmu byla u toho!

Pražská 50 - jeden z nejdůležitějších závodů sezony pro náš team. Super výsledky, super výkony, super počasí... Pohledem Oty, Lukáše Honzy a Blackyho:

Ota:

Na druhý ročník Tour de Brody /nebo také Záhořanská Klika/ jsem letos zlákal i přítelkyni Šárku a v duchu jsem doufal, že se nebude opakovat loňský pořadatelský debakl. Počasí slibovalo ukázat přívětivou tvář a tak jsem zabalil krátký a vyrazili jsme. Už na prezentaci bylo vidět, že proti loňsku jsou o level jinde. I závoďáku přilákali více, sešla se i poměrně slušná konkurence – tedy bavíme-li se o lokálním závodě. Jako pozdě příchozí jsme dostali už jen čísla psaná fixou, ale to je to poslední co mi vadí. Krátký rozjezd, pozdravení kamarádů/soupeřů a hurá na start. Trochu jsme to podcenili a nestojíme ideálně. Do startu 3 minuty. Jsem nakopnutej Slehou a Šárka Speedem a tak je čekání dlouhé.

První víkend v září se náš team vydal do Vimperka na poslední závod seriálu 24 hodinovek. Počasí jako obvykle dělalo všechno proto, aby závodníkům znepříjemnilo psychickou pohodu a dva dny před závodem vydatně pršelo. Ze zkušeností jsme čekali peklo v bahně a optimismu na rozdávání nebylo. Pro vimperskou trať Ski a Bike centrum Radotín nominoval kvarteto ve složení Milan Černý, Tomáš Vitvar, Ota Zima, Lukáš Mikovec, team který své kvality již prokázal 2. místem na liberecké trati.

Tradičně na konci prázdnin se v Brně v Mariánském Údolí jezdí místní závod Hošek Motor bike Tour. Letos to již byl 8. ročník. Do Brna jsem se vydal již začátkem týdne a tak sem měl hodně času na poznávání trati a samotnému tréninku na ní. Trať nebyla nějak extrémně náročná, ale pár kopečků se na ní našlo. Závod startuje v údolí, na samém okraji Brna. Start byl naplánován na 11 hodinu. Celý týden bylo krásné a teplé počasí, zatímco na sobotu se počasí maximálně nevydařilo.

Jelikož nebyl v plánu jiný prioritní závod, rozhodla se část teamu vyrazit na "výlet" do Karlových Varů a pěkně si zazávodit. Pro mě to byla ve Varech premiéra obecně, takže jsem si zároveň rozšířil sbírku navštívených měst v ČR. Vyrazili jsme brzy ráno z Prahy, já konkrétně v 7. Postupně jsem po Praze naložil ostatní a už se jelo na západ. Počasí vypadalo nejistě, ale alespoň bylo vlaho a bez veder. Cesta po karlovarské byla vcelku pohodová a přibližně v půl desáté jsme minuli ceduli Karlovy Vary. Po chvilce bloudění jsme dorazili na vyhrazené parkoviště, kde byl poté cíl závodu.

Na další díl seriálu Kolo pro život jsem se chystal do blízkosti výrazného kopce s vysílačem - Ještědu. Po delší pauze od závodů jsem čekal jak mi to pojede, natrénováno něco bylo, cítil jsem se celkem fajn. Startovalo se opět v často využívaném areálu Vesec, což pro mě byla letos již 3 účast na tomto místě. Příjed i parkování proběhlo standartně, prezentace taktéž. Číslo 75 znamenalo sice první vlnu hned za první padesátkou, ovšem nakonec se vše vyvinulo jinak. Již hodinu před startem, kdy jsem se rozjížděl, čekal houf lidí v "mojí" vlně na start.

Na první srpnovou neděli byl připraven v německém Seifenu tradiční závod Erzgebirge maraton. Závod se jeden na německé straně Krušných hor nedaleko Litvínova. Byly připraveny 3 délky tras, 40, 70 a 100 km v podobě okruhů + jeden okruh zaváděcí. Já jsem si zvolil trasu 70 km, tedy jeden okruh zaváděcí a dva okruhy v podobě 30 km.

Na poslední červencovou sobotu byl naplánovaný další závod série KPŽ, tentokrát v podobě již tradičního závodu Manitou Chrudim. Na výběr byly dvě varianty tras v podobě 50 km a 115 km.

Po delší době zase závod poblíž Prahy, zde dokonce přímo v Praze. Letošní, již druhý, ročník Avion Cupu se odehrával na Zličíně, v bezrpostřední blízkosti nákupnáho centra. Start byl tedy 28.6. na parkovišti mezi Tescem a Gigasportem. Ideální okraj Prahy pro začátek. Dostupnost byla pro mě přímo výborná, příjemných 10 minut autem...

Druhou letošní zastávkou v serii 24 hodinových závodů byla v posledním červnovém víkendu obec Bystřička na Moravě. Pořadatelé slíbili oproti loňsku vylepšenou trať a počasí naopak oproti loňsku přitvrdilo a místo deště pouze v průběhu závodu, poctivě připravovalo trať celý týden. Pár km od Bystřičky tři dny před závodem voda brala auta a domy. Rozhodně byl před námi intenzivní zážitek.

Na začátku roku jsem v návalu nadšení kývnul Vláďovi z Jablonce, že s nimi pojedu MČR extrémních štafet v Malé Skále. Dva předchozí roky jsme spolu jeji Adrenalin cup a tak jsem přivítal možnost tyto závody porovnat. Ještě 14 dní před závodem nebylo jasné kdo nám poletí padák, nakonec se mi podařilo sehnat Michala Krystu, což se ukázalo jako velmi dobrý tah. Kajak nám jel Petr Brychcí, závodník který již s podobnými akcemi měl také zkušenosti. Na start jsme se postavili s číslem 9 jako Kerda Team B. Jeli se dvě kategorie: MČR a Light - bez padáku. Přestože jsme mohli mít bednu v Light jistou, nejsme srabi a jedeme MČR.