Co si představit pod poetickým názvem? SMRT je nejnovější
podnik partičky VIPrahlo, která pořádá MTBO závody. Tentokrát lehce přitvrdili
a připravili zimní MTBO, aby toho nebylo málo, tak ještě noční. Jen pro
připomenutí, počasí v Praze tou dobou bylo spíše na běžky. 30cm sněhu
v souvislé vrstvě a teplota pod bodem mrazu.
Vzhledem k tomu, že plánovaný prostor závodu jsem
částečně znal, věděl jsem, že klíčové bude dobře volit postupy po cestách,
které jsou buď sjízdné, nebo jsou nejkratší možnou variantou, za cenu běhu
s kolem. Kdo jezdil ve sněhu ví, že z kopce lze sjet téměř vše, do
kopce nelze téměř nic a rovinky pokud jsou ušlapané a dost široké se občas dají
jezdit.
Ve čtvrtek jsem vyrazil na obhlídku cest na Vidouli a
v Cibulce. Za 4 hodiny jsem měl score 50km s cestou z a do
Vršovic. Náročnost maximální, dost jsem i tlačil a nosil a to jsem zvyklý
jezdit ve sněhu i v zimě. Nicméně udělal jsem si představu kudy případně
postupovat a kudy rozhodně ne.
V pátek večer mne doprovodila na start Šárka, kterou
jsem ale k závodění nezlákal. Nepodceňuji přípravu a instaluji na řidítka
dvě výkoná světla Aurora /900lumenů/, na helmu menší světlo /190 lumenů/ a pod
helmu malou čelovku s možností sklopení, což je klíčové ke čtení mapy.
Jako svoji výhodu pro tento závod beru velké zkušenosti
s jízdou v zimě i v noci a kvalitní silné osvětlení, které
dovoluje jet téměř jako ve dne. Handicapem je určitě neznalost celého prostoru
závodu, zejména borci co bydlí v lokalitě pojedou dost po paměti, ale
větší slabinou je použité kolo. Závodní momentálně nemám k dispozici a tak
jsem vyrazil fullu canyon nerve, kterého používám jako zimáka. Váha přes 14kg
rozhodně není závodní speciál na krátký závod. Obutí od Schwalbe Nobby Nic 2,25
naopak bylo do podmínek k nezaplacení.
Start je intervalový, před sedmou večer dostávám mapu a vyrážím na trať. Připraveno je 20 kontrol
z toho prvních 12 je dle pravidel v daném pořadí a zbylých 8 je free
order. Plánovaný čas vítěze na trase je 70-80minut –dle pořadatelů-, a tak
nasazuji vysoké tempo a čekám co to udělá. Krátké MTBO je vlastně serie sprintů
od kontroly ke kontrole. První nacházím bez problémů. Přebíhám k silnici,
po ní cca 200 metrů, přebíhám na nadjezd a beru druhou kontrolu. Tímto postupem
jsem si hned ze začátku ušetřil čas, samozřejmě na úkor sil. Běh s kolem
v hlubokém sněhu je velmi náročný, kdo nezkusil neuvěří. K další
kontrole to beru sídlištěm a nezastavují mě ani namrzlé schody. Lehce váhám
který strom na kterém parkovišti, ale za chvilku už pokračuju dále. První
kontroly jsou v sídlišti a rozhodně ztrácím proti domorodcům. Pokračujeme
okolo vrchu Vidoule, kde volím jistotu a jedu cestu delší, o které vím, že se dá
v pohodě. Nebo tedy podklad led a na tom ujetý sníh je na dané podmínky luxus.
Jízdu prokládám náhodnými nechtěnými smyky, zatím bez pádu. Dostávám se ke
kontrolám ve svahu nad ulicí Plzeňská, dojíždím jednu ze závodic a
v euforii, že jsem zařízl soupeře pochopitelně bloudím. Vodí si mě pěkně a
dojíždím ji opět až na rozhledně v parku Cibulka. Sbíháme prudký kopec
k jezírku s Dianou. Odtud jsou tři možnosti postupu. Velmi náročný
běh svahem ke spojce přes železnici. Riskantní běh s kolem podle potoka a
podběh trati tunýlkem s potokem, nebo pokusit se objet celý úsek pěšinkami
lesem. Vím, z předchozího dne, že pěšinky se s maximálním nasazením dají a
tak volím jistotu. K vidění ovšem byly všechny tři varianty. Časově asi
nejlíp vyšel tunel, pak svah a nakonec moje, ale jednalo se o 10 sec rozdíly
max. Šlapu upluhovanou cestu nočním lesem a začínám cítit nohy. Splnil jsem
povinné postupy a teď mě čeká free order. Bez větších chyb nacházím všechny až
ke kontrole 18, kde volím zajížďku a ztrácím cca 2 minuty. 19ku nacházím až na
druhý pokus a pak už jen sprint ke sběrné K20 a do cíle. Dojíždím úplně nadoraz
v čase 77,56. Poměrně vyrovnaný výkon mi v celkovém pořadí vynesl
druhé místo, jak jsem se obával, porazil mě místní borec David Janda. I tak
jsem spokojen a myslím, že vzhledem k náročnosti závodu, jsem podal velmi
dobrý výkon.
